Cyklovozík jako kočárek
Při hledání vhodného kočárku, který by zvládl i nějaký ten terén jsem skončila u cyklovozíků.
Když už mě tedy zdravotní problémy donutily pořídit si kočárek, nesmířila jsem se s obyčejným. Mé požadavky nebyly tak vysoké, přesto jsem zjistila, že takový kočárek neexistuje. Chtěla jsem jen kočárek který:
- zvládne nějaký terén - něco s čím budu moci vjet na polní cestu, objed rozkopaný chodík po trávě, apod.
- bude bezpečný - nevyvrátí se když mu sjede kolečko do nějaké ďury a nevytřepe mi z ditěte dušičku => dobře odpružený a dostatečně široký, nebo s nízkým těžištěm.
- bude mít brzdu - ne parkovací, ale na přibržďování a spomalování třeba při jízdě na kolečkových bruslích, nebo při chůzi z kopce.
Po dlouhém hledání na internetu jsem došla k závěru, že tyto požadavky splňují jen asi dva cyklovozíky, které jsou navíc už pro sedící děti a já potřebovala kočárek pro ležíci novorozeně. Tož než nevyhovujcí kočárek na půl roku, to radši zkusím mrňouse nějak umístit do cyklovozíku, který nám bude sloužit ještě v 5ti letech.
Odpružení a brzdu v inline setu nabízí snad jen dva cyklovozíky. Jednim z nich je Chariot, špička mezi cyklovozíky, bohužel však nekřesťansky drahý (od 20tisíc nahoru). Tím druhým je Queridoo, který s inline setem pořídíte už od 7tisíc.
A tak jsme zakoupili cyklovozík Queridoo SpeedKid2 pro dvě děti, s tím že tam snad bude dost místa pro umístění prcka naležato. A bylo. Sedačky sice nejdou vyndat, jdou však srolovat pod střechu. Na prověšenou podlahu jsme složili deku abychom ji vyrovnali a odizolovali a na ní jsme dali plátěnou přepravku s prckem.
Takto jsem s malou jezdila téměř denně první dva měsíce, když už koleno hodně zlobilo a nemohla jsem si ji uvázat. Malá kočárky neměla moc v lásce (vyzkoušeli jsme ještě asi tři normální :)), bylo ji třeba uspat a pak ji tam opatrně dát, jinak nastal většinou řev. Nejsme sami. Rodič jenž nese v jedné ruce svého potomka a v druhé tlačí kočárek, není zas tak ojedinělý úkaz.
Zkušenosti s cyklovozíkem Queridoo
+ Kladně hodnotím šikovně řešenou konstrukci, která je betelná a přitom rychle a snadno složitelná.
+ Velké plus dostává i životnost rukojeti, konkrétně plastový mechanismus umožňující nastavení výšky rukojeti.
+ Voděodolnost také odzkoušena, vozík vydrží i slušný slejvák.
- Vadí mi nepříjemný zápach nového vozíku, který se ještě po půl drží.
- Štvou mě i rukojeti, které při i festovním ručním utažení sjížději a klasickým klíčem se utáhnout nedají, protože jsou zapuštěné (je třeba velký trubkový šestihranný).
- Závit, kterým je přichycené přední kolečko, se po roce používání sedřel, ale to je vada opotřebením, protože se muselo skutečně neustale šroubovat při skládání do auta.
Queridoo a kolečkové brusle? Ne, nedá se moc použít. Najela jsem s ním na kolečkových bruslích asi 50 km a moc sem si jich neužila. První problém je přední kolečko na rychloupínak. Nedá se dost dobře vycentrovat vůči vozíku, takže vždycky trošičku doleva, nebo trošičku doprava, což způsobuje ztáčení vozíku na jednu či druhou stranu. Při chůzi to zas tak nevadí, ale při jízdě na bruslích to znamená co chvíli srovnávat vozík. Jelikož je rukojeť vozíku krátká a těžiště dost v předu, je třeba vyvinout dost síly na zvednuti předního kolečka a srovnání vozíku.
Další problém jsou řidítka. Zapírání se při jízdě do vodorovné rukojeti je velmi neergonomické a ruce vám to pak večer dají pocítit. Chtělo by to nějaké berany, nebo jinak tvarované rukojeť která by umožnila více různého uchycení. Chariot má tento problém pěkně vyřešen.
Originál brzdu k vozíku zrovna neměli, tak jsem si ji na přední kolečko domontovala sama. Tím že je těžiště vozík vzadu, je brždění předním kolečkem spíš symbolické. S malým prckem na rovince ale nakonec zastavíte (tak do 5 sekund z 15 km/hod na nulu), ale na sjíždění kopečků to není. Každopádně lepší než nic.