Rubrika: Zajímavosti

Myšlenka kterou se zabývám v podstatě od narození ratolesti – jak jim ty nové životy neposrat. Mám totiž velmi silný pocit, že většina rodičovských konání nazývaných výchovou, nadělá víc škody, než užitku. Počínaje výchovnými postupy – škoda každé rány, která padne vedle – na kterých vyrostli naši rodiče v 60. letech. Přes zastrašování, vydírání, kritiku, pochvaly a úplatky, které fičely v 90.letech. Až po moderní zhýčkané generace…

Někdy to vypadá, že ať děláme co děláme, všechno je špatně. A špatně je i to, když nedělat nic… Když si je rodič příliš jistý svými výchovnými postupy něco tam smrdí, ale ani příliš nejistý rodič není pro děcko výhra.

Není to tak zle jak to vypadá. Pes je zakopán v extrémech. Jakákoli metoda je špatná, je-li zahnána do extrému. Takže mám pocit, že celé to je nakonec o tom, naučit se balancovat. Sledovat co se děje s našimi dětmi a případně přehodnotit náš přístup k nim. A tohle bych si chtěla v následujících poznámkách ujasnit. Příčiny a následky. Prostě si tu chci udělat seznam IFů, které mi budou slouži jako kompas.

IF(rodič=“chválí“) dítě=“závislák na pochvalách…

IF(rodič=“kritizuje“) dítě=“nízké sebevědomí“;

IF(rodič=“milující, pečující, obětavý“)dítě=“empatické, nesamostatné, ublížené, nízké sebevědomí“

IF(rodič=“autoritativní“) dítě=“pomocník mafiánů“;

IF(rodič=““

…

Poznámky a postřehy ze včerejší (21. 1.2026) přednášky Petry Jankové.

Násilná uštěkaná komunikace je založena na útocích.

Útok = soud, nebo výčitka.

Nenásilná komunikace (z nadhledu objektivně) analyzuje:

• situaci,
• své pocity,
• své potřeby
• pocity a potřeby druhé strany

/* a hledá řešení (můj postřeh, který v přednášce výslovně nezazněl a chyběl mi).

Dále tam zazněly 4 kroky nenásilné komunikace:

1. POZOROVÁNÍ – co vidím (oběktivně bez soudu a nálepek)
2. POCITY – jaké pocity to ve mě vyvolává
3. POTŘEBY – jaké mé potřeby jsou za těmi mými pocity
4. PROSBA – požádat druhou stranu o vyhovění mým potřebám? a respektovat ano stejně jako ne

Cvičení na pozorování – rozlišovat věty šakalů (útoky, výčitky, soudy o druchý/sobě, dávání nálepek dobré/špatné) od nezaujatých popisů žiraf.

Pomůcka na identifikaci pocitů – výčet emocí (karty emocí)

Pomůcka na identifikaci potřeb – seznam nejrůznějších potřeb

Prosba – to jsem úplně nepobrala – ale tipuju, že jde o nějaké jasné vytyčení svých hranic. Že nestačí si identifikovat a vyjasnit své pocity a potřeby jen se sebou, ale že je třeba je i sdílet s okolím, aby bylo okolí informováno o mém stavu… patrně problémové místo nejen pro mě, ale obecně pro ženy:

– problém jasně a stručně se vyžvejknout (chci od tebe to a to a to, tak a tak a tak, do tehdy a tehdy)

– problém s akceptací negativní odpovědi.

…na stejný problém upozorňuje i kniha „Muži jsou z Marzu a ženy z Venuše“. A vypadá to, že nenásilná komunikace dává konkrétní postup jak z toho ven: – ukaž na emoci – ukaž na potřebu – takže chceš aby tohle? ano/ne nebo tohle ano/ne?… a diskuze někam směřuje. Hip, hip, hurá 😀

Asi jsem to nakonec přece jen pobrala O:)

https://www.opravdovyvztah.cz/podcast/6-ctyri-archetypy-zavislych-vztahu/?fbclid=IwY2xjawPa91lleHRuA2FlbQIxMABzcnRjBmFwcF9pZBAyMjIwMzkxNzg4MjAwODkyAAEeJ1EDWoit7idde-XgYxyyWoqVCqzfCbC0fDF-u4dhuIDDaahjjLqkvxujD1Q_aem_4gCUYDAvhJ74hEfS3WMjKQ

Tahle tabulka se ke mě dostala zajímavým způsobem jednoho letního dne roku 2023 a přinesla mi odpovědi na spoustu otázek typu – proč jsou na tom někteří tak špatně a jiní ne.

Jde o mapu vědomí. A informace v této tabulce (mapě) mi bohatě stačí. Zatím jsme tedy nestudovala dále teorii, která k této mapě vědomí patří… za velkého pohoršení kamaráda, který mě k ní přivedl:

Vašek M.: Tabulka je převzatá z knihy Davida Hawkinse, Moc a síla… Což je dílo ze 70, 80 let amerického kineziologa…

Já tuto tabulku používám jako takový kompas do života. Číselna škála mi odráží kvalitu života a jakousi životní sílu. Když mi není dobře mrknu do tabulky a ještě se mi nestalo, že bych v takovou chvíli byla v zelených číslech. Tabulka mi zároveň poskytne informace, jak se ze spodních příček dostat zase nahoru.

Líbí se mi i konkrétní číselné hodnoty, které autor uvedl. Čísla totiž svádějí k testování. A tak jsem v jedné takové veselé chvilce podrobila testu i tyto čísla. A zjistila jsem, že 1 člověk v zelených číslech s optimistickým přístupem, který je navíc opřený o kombinační rozum (a musí si ověřit fakta), přebije svou energii i 5 ublížených, otrávených elementů, kteří nemají problém s obviňováním druhých 🙂

Jen jednu nevýhodu má výše zmíněná tabulka. Máme špatně zadefinované pojmy, plete se nám třeba soucit s lítostí, neutralita s apatii, pokora s úctou, touha s odvahou, realismus se strachem, apod.

…konkrétně se soucitem a lítostí jsem se trápila dva roky, než se mi je podařilo rozeznat a oddělit. Velkým pomocníkem mi byly mé pocity – pokud je člověku zle, plácá se v lítosti a nejde o soucit s druhými. Soucit přináší příjemné pocity (lítá někde kolem 500). Zatímco lítost člověka svírá a drtí na nejnižších příčách. Lítost je fuj. Soucit je krásný, osvobozující a pro mě těžko dosažitelný.

Má to sice 3 hodiny, ale stojí to za to! Po shlédnutí této přednášky se přestanete rozčilovat nad svým okolím a ubyde ve vašem životě konfliktů.