Modelovací jazyky byznys procesů – IDEF0, UML, EPC, BPMN

Účelem modelování je vytvoření takové abstrakce procesu, která umožňuje pochopení všech jeho aktivit, souvislostí mezi těmito aktivitami a rolemi zapojenými do tohoto procesu.

Při sestavování podnikového modelu je nejprve je nutné identifikovat, jaké funkce daná organizace či podnik má plnit a za jakým účelem. 

  1. Hledáme co je vstupem a výstupem těchto funkcí a jak jsou tyto funkce strukturovány. Následuje 
  2. Další krok popisující jak tyto funkce budou zajišťovat transformaci vstupů na výstupy pomocí k tomu určených aktivit a procesů.
  3. Nakonec je nutné definovat, čím konkrétně jsou v předchozích krocích definované toky dané a kdo a co bude realizovat specifikované aktivity. 

V podstatě tedy existují tři základní přístupy, které se využívají k modelování procesů, a které vychází ze tří základních typů použité abstrakce: 

  1. Funkční přístup zaměřený především na funkce, jejich strukturování, vstupy a výstupy. Příkladem metody je IDEF.
  2. Přístup specifikací chování je zaměřen na řídící aspekt vykonávání procesu cestou stanovení událostí a podmínek, za kterých mohou být jednotlivé aktivity prováděny. Příkladem je metoda EPC, BPMN.
  3. Strukturální přístup je zaměřen na statický aspekt procesu. Cílem je postihnout entity a zdroje vystupující v procesu včetně jejich atributů, činností (služeb) a vzájemných vazeb. Určuje se pomocí UML.

IDEF (Integration DEFinition)

Metoda IDEF, konkrétně IDEF0, poskytuje modelovací jazyk s danou syntaxí a sémantikou, umožňující vytvořit strukturovanou grafickou reprezentaci systému nebo organizace. Budeme se zabývat typem IDEF0 určeným pro účely sestavení funkčního modelu, který strukturovaným způsobem popisuje funkce modelované doménové oblasti (existuje i IDEF1- struktura systému a IDEF2- chování). 

Skládá se z následujících prvků: 

1. Funkce (Function) popisující činnost transformující vstup na požadovaný výstup. 

2. Vstupem (Input) jsou data nebo objekty, které budou funkcí transformovány na výstup. 

3. Výstupem (Output) rozumíme data nebo objekty produkované funkcí. 

4. Řízení (Control) je dáno pravidly potřebnými k vytvoření požadovaného výstupu. 

5. Mechanismus (Mechanism) definuje prostředky nutné k realizaci funkce. 

Každá funkce nese své číselné označení (ID) a případně také označení diagramu - aby bylo možné vytvářet hierarchii diagramů odpovídající dekompozici funkcí (rozložení na podfunkce). Je zde pravidlo že diagram by neměl mít méně než tři a více než šest funkcí. Platí zde také důležitá vlastnost těchto diagramů, kdy výstupy dané funkce mohou být vstupem, řízením či mechanismem jiných funkcí. Tímto způsobem jsou definovány vzájemné závislosti mezi funkcemi. 

 Příklad IDEF0 - realizace zakázky.

 

EPC (Event-driven Process Chains)

Určuje jaká bude posloupnost aktivit, případně, které z aktivit budou moci být realizovány souběžně (paralelismus). Spočívá v řetězení událostí a aktivit do posloupnosti realizující požadovaný cíl. Z obecného pohledu vykonávání procesu událost definuje vstupní podmínku (precondition) uskutečnění aktivity. Ukončení aktivity pak definuje další událost – výstupní podmínku (postcondition), na kterou mohou navazovat další aktivity. Z toho vyplývá, že každá aktivita je vymezena dvěmi událostmi a tak je i jednoznačně definován její začátek a konec. 

Byznys proces specifikovaný pomocí EPC diagramu využívá následujících elementů:

  • Aktivity (Activities), které jsou základními stavebními bloky určují, co má být v rámci procesu vykonáno. 
  • Události (Events) popisují situace před a/nebo po vykonání aktivity. Aktivity jsou vzájemně propojeny pomocí událostí. Jinak řečeno, nějaká událost může vyjadřovat výstupní podmínku jedné aktivity a současně vstupní podmínku jiné aktivity. 
  • Logické spojky (Connectors) se používají ke spojování aktivit a událostí. Tímto způsobem je popsán řídící tok procesu. EPC používá tři typy spojek: ∧ (AND – a současně), ∨ (OR – nebo) a XOR (exclusive OR – vzájemně se vylučující nebo). 

- vždycky je střídání události s aktivitou a mezitím dáváme logické spojky. Je tu ale pravidlo, že nemůžeme jít z události do spojky OR nebo XOR (jedině z aktivity).

 

BPMN (Business Process Model and Notation)

Poskytuje grafické znázornění pro specifikaci podnikových procesů v procesním diagramu (BPD). Procesní diagram je založen na flowchart technologii, která je velmi podobná diagramu aktivit.

Pomocí BPMN vznikají jednoduché diagramy, které se skládají z omezeného počtu grafických prvků. Díky tomu je pro vlastníky procesů, vývojáře a analytiky snadné porozumět procesním tokům i samotným procesům. BPMN se rozděluje na čtyři základní kategorie, viz níže. Tyto čtyři kategorie usnadňují tvorbu jednoduchých diagramů podnikových procesů a také umožňují tvorbu nových druhů tokových objektů a artefaktů, které přispívají k lepší srozumitelnosti diagramů.

Flow objects - Tokové objekty
  • Events - Události
  • Activities - Aktivity / Činnosti
  • Gateways - Brány
Connecting objects - Spojovací objekty
  • Sequence flow - Sekvenční tok
  • Message flow - Tok zpráv
  • Association - Asociace
Swim lanes - Plavecké dráhy (Kontexty)
  • Pool - Bazény (Kontext)
  • Lane - Dráhy (Oddíly kontextu)
Artifacts - Artefakty
  • Data object - Datové Objekty
  • Group - Skupiny
  • Annotation - Anotace
Kam dál?